Běháme, kde se dá… a když máme s kým

Jako každý rok jsme vstupovaly do sezóny s tím, že nás je hodně, ale počet nadšení ze soutěží se úměrně snižovalo s délkou trvání sezóny. Tímto bych začala poděkováním Janči, která slepě ignorovala (hlavně moje) poznámky, že v 5 nikde nejedu a sháněla závodnice kde se dalo.

Letos (2021) jsme se nezúčastnily žádné ligy, neboť okrsek nebyl a kdo ví, jestli ještě někdy vstane z mrtvých a NJL (Novojičínskou ligu) jsme prošvihly. Já osobně nazývám loňský rok, jako rok „učíme se s máňou.“ Sezónu jsme začaly v Mniším, kde došlo ke komunikačnímu šumu a nekompabilitě mezi savicemi a voda tekla všude, ale jen ne do mašiny. Mírné naštvání tlumilo jen to, že neúspěch doprovázel i ostatní ženské týmy. Druhé závody byly v Jakubčovicích, kde každoroční úmorné vedro doprovázel silný vítr, který znemožnil včasné sestřelení terče. Na všem se snažíme hledat to pozitivní a to, že jsme v Závišicích dostaly naše jediné N-ko (diskvalifikace) sezóny je vlastně úspěch. Bylo to rozběhlé parádně, ale technické selhání koše a nevědomost košaře na možná úskalí nové techniky zapříčinilo, že jsem koš hledala na dně kádě. Náladu jsme si spravily na obědě ve Studénce odkud jsme zamířily na přátelské závody ve Velkých Albrechticích. V celkovém počtu snad čtyřech týmů jsme si zaběhli dva útoky, kde si Monča střihla poprvé a bohužel naposled proud. Ne, že by se ji nedařilo, ale bohužel se zranila. Ale vraťme se zpět k závodům ve Velkých Albrechticích, kde byla nálada opravdu přátelská, a dokonce byl dovolen jeden muž, tak si David zaběl rozdělovač. Taktéž tento víkend poprvé Jess okusila post strojnice.

Účastnily jsme se také závodů na opačné světové straně a zavítaly na závody do Hustopeč, kde jsme po jednom tréninku na trať pustily novou občasnou členku Peťu na nálivku a nervozita na startovní čáře byla znát a opět se projevil nesoulad mezi savicemi. Na druhý den jsme za urputného deště zamířily do Milotic s myšlenkou, ať se hlavně nikomu nic nestane. A ono to vyšlo, první čas byl 18 něco a druhý se zastavil konečně na hodnotě 19! Štěstí v neštěstí a praskla nám béčko (hadice typu B). Vyřešení technických problémů nám umožnilo zúčastnit se závodů na Vysoké. Jedinými nočními závody byly ty v Odrách, kde se podařilo jedenkrát sestřelit terč v čase pod 19 s. Předposlední závody byly v Lešné, kde jsme běžely v menšině, neboť jsme měly výpomoc na třech postech, nicméně alespoň jedna v našich barvách. Nálada byla výborná, ale nesoulad opět na savicích byl znát. Poslední závody byly na Spálově, kde je trať mírně do kopce, což se podepsalo na výsledném času.

Na konci bych shrnula, že i přes technické potíže, nesouladem na savicích jsme to alespoň loni zkusily. V našem týmu je post nalívačky prokletý a nahradit Kačku, která čelí výzvě jménem rozdělovač, je nemožné. Tak snad v příští sezóně. Nakonec bych Vám ráda představila i Zuzku, kterou bych nominovala na nejrychleji se adaptujícího člena týmu. Přišla k nám rychle a rychle se stala plnohodnotnou členkou týmu na postu Béčka. Děkujeme celému sboru za podporu, technickou pomoc a skvělé zázemí.