Oslavy založení osady Hrabětice jsou již minulostí a jen v krátkosti připomeneme tuto nevšední událost.
Jak to celé začalo: Přípravy a logistika v naší komunitě
Hrabětičtí se na tuto slávu připravovali v podstatě celý rok, přičemž poslední dva měsíce byly ve znamení příprav a ladění programu. V podstatě celá vesnice se sešla třikrát v našem srubu, kde se tvořila celá logistika oslav až do sebemenších detailů.
Zahájení oslav: Fanfáry, vzácní hosté a historie osady
V sobotu 25. července 2026 jsme v odpoledních hodinách přivítali první hosty a něco po 14. hodině jsme mohli zahájit oslavy v podobě mysliveckých fanfár Kláry Majkusové. Úvodní slovo pronesl starosta obce Mgr. Tomáš Machýček, který zhodnotil historii i současnost osady. Od Hrabětických dostal břidlicové srdce s věnováním jakožto vzpomínku na tuto oslavu.
Dále vystoupil Martin Pytr z Mořkova; jeho děda byl prvním sloužícím československým hajným v Hraběticích a bydlel na hájence. Vyprávěl o neobyčejně dobrých sousedských vztazích a o lese jakožto fenoménu okolí. PhDr. Zdeněk Orlita zase povyprávěl o historii od založení Hrabětic až po odsun rodáků. Jeho první kniha byla právě o Hraběticích „Byla jednou jedna vesnice“.
Zdravicí nás přivítal bývalý starosta Nového Jičína pan Pavel Wessely, který zastupoval i Klub rodáků. Vystoupila nejstarší rodačka z Hrabětic, paní Erika Benz, která se svojí rodinou přijela vlakem až z Berlína a darovala pořadatelům symbol města – porcelánového medvěda. Zůstala až do neděle a byla nesmírně šťastná, že mohla potkat majitelku své bývalé nemovitosti, Ing. Lenku Majkusovou s rodinou, a povyprávět jí o svém domě.
Miroslav Jurčák uvítal nejstarší obyvatelku Hrabětic, paní Marii Horáčkovou, a předal jí i ostatním hostům upomínkové předměty.
Tichá vzpomínka na rodáka Helmuta Lobpreise
Vzpomněli jsme i na nedávno zesnulého kamaráda a hrabětického rodáka Helmuta Lobpreise, který po dlouhých letech vyhotovil rodinný rodokmen. Dne 30. června 2026 napsal do Hrabětic e-mail. Byl šťastný a hrdý na to, že Anton Richter (1737–1783), právě jeho předek a tehdejší starosta Grafendorfu, podepisoval smlouvu o založení osady roku 1776. Bohužel Helmut Lobpreis druhý den, 1. července, zemřel ve věku 89 let. Zůstanou po něm úžasné historické fotky a kronika Jeseníku n.O. a Hrabětic.
Požehnání a zahájení zábavy pro děti i dospělé
Mgr. et Mgr. Milan Koplík, farář Církve československé husitské z Nového Jičína, naší celé oslavě požehnal, a tudíž jsme mohli slavit.
Pořadatelé v modrých tričkách připravili pestrý a zábavný program, který retro písničkami doplňoval Mirek Rešl. Jezdilo se na koních i v kočáru. Přivítali jsme vojenské kynology, vypustili dva páry zajíců, poštolky a kalouse. Velké díky patří pracovníkům Záchranné stanice v Bartošovicích.
Vrátili jsme se i o několik století zpátky, kdy nám tehdejší život na venkově ukázala se svým manželem Ing. Gabriela Žitníková z o.s. Bludička. Byl zde i historický kolotoč a různé pouťové atrakce. Stánek Nadace Pavla Novotného byl příjemným zpestřením a Spolek Javorník zatančil zapomenuté kravařské tance.
Smažilo se, peklo se, točilo se a tančilo se. Místní prodávali své skvělé výrobky a pořadatelé v modrých tričkách dbali na pořádek a klid. Začínala se prodávat tombola. Břidlicový dědek – Járin Machala – nestačil vyrábět břidlicová srdce.
Mystický okamžik v lese: Zprovoznění vodního trkače
Odpoledne jsme slavnostně uvedli do chodu vodní čerpadlo – trkač. Ing. Kouřil přítomným vysvětlil princip jeho fungování a starosta obce Mgr. Machýček zhodnotil etapu příprav až po samotnou realizaci. Mgr. Koplík požehnal vodě, lesu, všem lesním bytostem a samozřejmě i trkači. Připili jsme si místní slivovicí. V lese byla cítit zvláštní, pozitivní energie – bylo to až mystické. Naše pohledy se pak již ubíraly k dalšímu programu oslav.
Vyvrcholení večera: Hraběnka, hudba, ohňová show a tombola
Oslavy byly v plném proudu. Prodávala se tombola a Hraběticemi se šířila pohodová a rodinná nálada. Přivítali jsme hraběnku s družinou a sledovali, jak kníže z hranického panství tehdy zakládal Hrabětice.
K večeru jsme přivítali kapelu Švestka a skupinu Infiniti s ukázkou ohňové show. Bylo vyhlášeno 12 nejatraktivnějších cen z tomboly a slavnost obce Hrabětice se blížila k závěru. V neděli v dopoledních hodinách jsme vše uklidili a ukončili. Fotograf Karel Kita vše zdokumentoval na svých fotografiích a videích.
Odkaz minulosti a péče o naši krajinu
Hrabětické slavnosti jsou minulostí. Vzpomněli jsme na žijící i zesnulé rodáky a obyvatele Hrabětic, kteří zde žili. Lehce jsme nahlédli do minulosti a zasnili jsme se při vzpomínce na obnovu Hrabětického chodníku. Byly to tehdy úžasné tři víkendy v mrazu, sněhu a ve sklípku pana Adamce.
Spolu s obcí Jeseník n. O. jsme vybudovali zajímavá místa v krajině, která budou sloužit k odpočinku, zadržování vody, k životu vesnické komunity i k obnově starých tradic. Pevně věříme, že vzniknou i nové.
Velké poděkování podporovatelům a sponzorům
Není možné vzpomenout na všechny, kteří k Hraběticím měli vždy přátelský a férový vztah. Dovolil bych si však tímto článkem poděkovat našemu kamarádovi Ing. Radimu Jaroškovi, již bývalému pracovníkovi AOPK Ostrava. Je to právě on, kdo před 20 lety podporoval aktivity obce Jeseník n. O. a jejích místních částí v podobě různorodých projektů v krajině – ať už to byl zmiňovaný Hrabětický chodník, lesní i polní tůně, polní aleje, remízy či mnoho dalších aktivit. Je odborným garantem, kamarádem a nadšencem. Děkujeme mu za vše a jsme rádi, že i v rámci své dovolené slavnost navštívil.
Poděkování zaslouží také naši kamarádi a sponzoři: GEDOS a.s., Libora Václavík a syn, Lesy Beskydy, DUPIC s.r.o., Roman Prokl a Martin Červený, Obec Jeseník n.O., Generali Česká pojišťovna a mnoho dalších firem i blízkých, kteří nám darovali 112 hodnotných cen do večení tomboly.
Síla komunita a pohled do budoucna
Hrabětičtí občané srdcem, pílí a nadšením uspořádali oslavu své vesnice v rodinné atmosféře – v prostředí, kde vládl klid, nostalgie i naděje. Dokázali jsme si, že hrdost, pokora a víra v sama sebe dokážou obdivuhodné věci a mohou být příkladem i pro ostatní. Prezentovali jsme vesnici důstojně i v zahraničí. Dva potomci Hrabětických žijí v Americe a příští rok do Hrabětic zavítají; celou naši oslavu sledovali.
Pochopili jsme, že síla je v jednotě, komunikaci a spolupráci. Je super moci říct, že jsme dobří a hrdí sami na sebe.
Je otázkou, zda budeme chtít v budoucnu navázat a pokračovat v tak velkolepých oslavách, jako byla tato. Bude to spíše na další generaci a vůli našich drahých potomků. Jsme pyšní na to, že byli u toho, hodně nám pomohli při organizaci a těšíme se na to, že nás snad na nějakou akci v budoucnu pozvou.
Všem hrabětickým ženám, chlapům, dětem, našim přátelům a kamarádům patří srdečné a upřímné díky. Bez vás bychom to nedali.
Zatím máme sílu, víru a nadšení. Určitě budeme pokračovat v našich tradičních akcích, pečovat o naše výsadby a hlavně udržovat komunitní život na vesnici. Jsme malá osada a nikomu nemusíme nic dokazovat – jen sami sobě.
Přejeme si, aby se do Hrabětic lidé rádi vraceli a vzpomněli si na to dobré.
Za Osadní výbor Hrabětice Miroslav Jurčák
Vážení hosté, milí přátelé,
protože se nemohu osobně zúčastnit, posílám alespoň zprostředkovaně tyto řádky.Vítejte u slavnostního zahájení provozu tohoto výjimečného zařízení – vodního trkače. Na první pohled možná nenápadný stroj, který však v sobě skrývá překvapivě důmyslný princip a krásnou jednoduchost.
Vodní trkač je čerpadlo, které ke svému chodu nepotřebuje elektřinu ani složité technologie. Využívá sílu samotné tekoucí vody. Voda přitéká potrubím, postupně zrychluje a v určitém okamžiku prudce uzavře tzv. trkací ventil. Tím vznikne tlakový ráz – krátký, ale silný impuls, který část vody vytlačí do výše položeného místa. Tento cyklus se neustále opakuje, rytmicky, téměř jako tlukot srdce. Díky tomuto jednoduchému jevu dokáže trkač dopravit vodu do mnohem větší výšky, než odkud přichází – a to zcela automaticky, spolehlivě a po dlouhá léta.
Ale trkač není jen technické zařízení. Je také krásným příkladem toho, jak může být technika v souladu s přírodou. Pouze využívá to, co už v krajině přirozeně existuje: proudění vody, gravitaci, rytmus.
Když se zaposloucháme do jeho pravidelného úderu, můžeme v něm slyšet něco velmi známého – tlukot srdce. Stejně jako srdce pohání krev v našem těle, trkač rozhýbává vodu v krajině. A voda, podobně jako krev, je zdrojem života. Tam, kde proudí voda, ožívá krajina – získává nový rozměr, novou sílu i novou naději.
V dnešní době, kdy se stále více potýkáme se suchem a nedostatkem vody, získávají podobná řešení nový význam. Voda není samozřejmost. Je to dar, o který je třeba pečovat.
Tento trkač navíc stojí na místě, kde již kdysi podobné zařízení vybudovali naši předkové. Navazujeme tak na jejich um, důvtip i schopnost vnímat krajinu v souvislostech. Je to tiché, ale silné propojení minulosti se současností – připomínka, že mnohé cenné myšlenky tu byly dávno před námi a že má smysl na ně navazovat a dále je rozvíjet.
Dovolte mi na závěr popřát tomuto trkači, aby dlouhá léta spolehlivě sloužil, aby přinášel užitek i radost. Aby se stal místem, kde se budou lidé zastavovat, naslouchat jeho rytmu a možná se i na chvíli zamyslí nad tím, jak jednoduché a krásné mohou věci být.
Ať dobře slouží a dělá všem radost.
Roman Ďurina
