Hasiči Hůrka

17. září 2011, sobota odpoledne – lepší počasí jsme si nemohli přát. Nakopli jsme „je“ a vyrazili na koupaliště a jeho sportovní areál za restaurací.

Štosujeme se do šiku. Mezi po domácky dělanými stroji pouštíme i sériovou výrobu. Jsou to starší ročníky, oblíbená barva – modrá. Udírku a bečky máme složené, pivo a sele roztočené. Netrpělivě čekáme na začátek závodu.

Mikrofon vypadává. Shrocujem se kolem Bina a posloucháme instrukce. Disciplín bude víc, asi jedna lepší jak druhá. Mezitím si diváci prohlížejí stroje a hádají, který má kolik převodovek, náhonů, která páčka co ovládá a z kolika strojů je to poskládané.

Instrukce známe. Jdeme na první disciplínu – asi opičí dráha – slalom, průjezd úzkým místem, couvání mezi kolíky, přejíždění špalků a zastavení na Stopku.

Kromě mě jde slalom všem dobře. Mám velký rejd a musím si vycouvávat, kurnik. Ti co v slalomu driftují získávají cenné vteřiny. V úzkém místě to jen pár lidem křupne. Couvání taky bez problému, jenom někteří dlouho hledají rychlost.

Přejíždění špalků položených pod obě kola – mám problém se udržet v autě, natož to řídit – tak tady je asi ta opičí dráha, hlavně pro diváky to je sranda, jak skáčem. Jízda se slunečníkem se našemu starostovi hasičů nevyplácí, na špalcích mu padá a nic nevidí (to jsem ale neviděl ani já i bez slunečníku). Získává aplaus a uznání publika za efekt.

Zastavit co nejtěsněji ke značce Stop. Někteří borci se dostávají pod 10 cm. Jiní borci lámou značku (asi zkouška odolnosti).

Jízda pomalosti – vyhrává, kdo má pomalejší převod. Start je „ostrý“. Chlopovi by skoro nestačila vzdálenost Hůrka – Bernartice, někteří fakt jedou míň, než by se člověk dokázal plazit. Bin přeceňuje schopnosti Zetoru 25K a nechá ho chcípnout na ručním plynu. Ti, co si za 40 vteřin zajeli, musejí skákat v pytlích docela daleko zpět. Igelitové pytle se (nečekaně) trhají.

Tahání hasičské Avie co nejrychleji přes fotbalové hřiště. Těžší stroje s vyššími vzorky se chytají. Pajis má ale problém s Avií vůbec pohnout. Potom, co nepomáhá živá zátěž, jí zkusí s rozjezdem vycuknout. Stane se to, co jsme čekali, proto nevypínám kameru a natáčím utržený tažný řetěz. Vyhrává v sympatii u díváků.

Je po všem. Sčítáme výsledky, šoféři jedou schovat stroje domů, aby si konečně mohli dát čepované a k tomu zakousnout pašíka. Vyhlašujeme první tři místa, absolutní vítěz je Pavel, ceny máme symbolické… 🙂

Fotoalbum z traktoriády.

Věnováno našemu tragicky zesnulému kamarádovi.

Autor: Segi